KONEC

12. ledna 2008 v 19:59 | *Jenny* |  Moje kecy :D
Říci můžu jen toto: končím! Blog nebudu mazat, ale ani dál provozovat takže to tu bude tak jak to je teď... ;) dál můžete stahovat, číst, hledat apod. jen na komentáře s největší pravděpodobností nebudu reagovat. Pokud ale chcete s něčim pomoct atd. tak jsem na Jenny.chl@seznam.cz !!! ŽIJTE !!!
 


Female or Male

26. září 2007 v 16:52 | *Jenny* |  -Ankety-
Patříš mezi ženské nebo mužské pohlaví?nebo snad...
 



/Fotky/

26. září 2007 v 16:40 | *Jenny* |  Obrázky
křečci v náladě:D
SRABI.....:D

Kreslený s popisky

26. září 2007 v 16:34 | *Jenny* |  Obrázky
Pár obrázků:

O Smolíčkovi

23. září 2007 v 16:25 | *Jenny* |  ◘ ,,Pohádky'' ◘
                               O SMOLÍČKOVI
Vypravěč:
Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
Aby si v pustině ukrátil chvíli,
vymyslel brannou hru o závod k cíli.
Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
a potom zavolal kámošky Jezinky.
Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
Smolíček záhy však zařval jak na lesy.
Smolíček:
Za hory, za doly
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!
Jelen:
Teď abych uháněl do stráně nahoru,
ten blbec už zase nezavřel závoru.
Mám já to po daru na stará kolena,
lítat furt po lese jak sova pálená.
Vypravěč:
Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
a jednu z Jezinek přitom kop do líčka.
Té ihned naskočil moncl jak jelito,
v místě kam dopadlo to sudo kopyto.
Byla to sice jen nešťastná náhoda,
z palouku rázem však zmizela pohoda.
Jezinka:
Na lesní žínku si vztáhl své kopyto?
Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to?
Teď už se nedivím že tvoje parohy,
rostou ti až někam do výše oblohy.
Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.
(Bastard) Smolíček:
Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem,
co na tom, že máma utekla s medvědem?
Jen příde říje zas jelen zadupá,
a maminek bude, že nestačí chalupa.
Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač,
takovej citově vyprahlej paroháč.
Jelen:
Maminky budou, o to se postarám,
jen jestli ňáká z nich vydrží do jara.
Občas se snad každá prohřeší nevěrou,
a navíc potvory moc toho sežerou.
Proto je občas do lesa vyvedu,
procházkou na dostřel jednoho posedu.
Myslivci jsou sice slepí jak patrony,
zvládnou však potrestat splašený hormony.
A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka? Opíše projevy Grebeníčka!

Otesánek

23. září 2007 v 16:20 | *Jenny* |  ◘ ,,Pohádky'' ◘
                               OTESÁNEK
Vypravěč:
Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a dětí neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.
Babička:
Kam jen sem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako chlap jen trochu solidní,
tak už sem desetkrát mohla být gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína.
Dědeček:
Strom za to nemůže,
nemáme dědice
jen proto, že jsi, bábo, taková slepice
Aby ti za tu lež upadly panty,
To máš z té svojí koncepce anti.
Pořád si chtěla mít svůj klid a pohodu,
teď to chceš dohonit pět let po přechodu?
Vypravěč:
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utichl, jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.
Babička:
Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jenom když nebude tvá ruka líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
Pak padej do lesa a měj se k dílu.
Tam skácej strom statný a ztepilý,
Zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli.
Vypravěč:
Uposlech dědeček bábina příkazu,
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer pak přived divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a s hlavou Součka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem,
a slupnul kucmoch i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom těle neladném,
tak bába zrudnula, jak záře nad Kladnem.
Když dítku zmizela v hrtánku žehlička,
babičku sklátila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček očí zatlačil,
a potom rychle zpět ke stolu přikvačil.
Dědeček:
Nóó to je věc, až jeden žasne,
co všechno dokáže to dítko krásné.
Člověk by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena.

O hloupém Honzovi

23. září 2007 v 16:11 | *Jenny* |  ◘ ,,Pohádky'' ◘
                         O HLOUPÉM HONZOVI
Vypravěč:
V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a s ním jeho matička.
Dobračka celé dny makala v lomu,
zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
Jakživ se jenom tak za pecí flinkal,
buď koukal do blba a nebo spinkal.
Až jednou mamina vzplála jak svíčka,
a kopla ho pohorkou do konečníčka.
Matka:
Už tě mám po krk nehodný chlapečku,
nemíním do smrti dělat ti děvečku.
Vypadni do světa, ať už jsi v luftu,
na cestách naraž si nějakou buchtu.
Vypravěč:
Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu,
najít si ve světě solidní nevěstu.
Došel do království, kde vládl smutek,
a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek.
Bydlel tam totiž drak na hoře železný.
a ten měl k svačině nejraděj princezny.
Jakmile tamní král uviděl Honzíka,
hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka.
Král:
V životě nezřel jsem takého vazáka,
Honzo, ty určitě troufneš si na draka.
On jinak zblajzne mou poslední dceru,
když ji však zachráníš, dám ti ji, věru.
Princezna:
Stejně to nedobře dopadne tatíku,
na draka to chce mít rozum a taktiku.
Nedávno padla tam rytířů přesila,
co zmůže Honza? Dyť má výraz debila.
Honza:
Děkuju princezno za tvoje lichotky,
nemám strach, srdce mi nespadlo do botky.
Půjdu teď za drakem do sloje na vršku,
a dám mu lopatou pořádnou přes dršku.
Vypravěč:
Šel Honza, byl ale za chvilku zpátky,
opuchlý, že málem neprošel vrátky.
Na očích modřiny, tak ani nemrkl.
A hned bez meškání chyt krále u krku.
Honza:
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří,
vždyť ten drak měl dršky alespoň čtyři.
Jen sem ho lopatou po jedné fláknul,
on těmi dalšími hravě mě zmáknul.
Navíc se přiznal, ten hnusný obluda,
že chodil za mlada 20 let do juda.
Pak ještě naposled kop do mé brňavky,
a řek, ať princezna nemyslí na vdavky.
Tu prý mám do sloje přivésti kalupem,
předtím ji posolit a polít kečupem.

Perníková chaloupka

23. září 2007 v 16:03 | *Jenny* |  ◘ ,,Pohádky'' ◘
                          PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
Vypravěč:
V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,
pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do breku.
Mařenka:
Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
malin a borůvek narveme trošičku.
Jeník:
Rád vidím Mařenko, že to máš tady,
vždyť já už od rána nevidím hlady.
Vypravěč:
Zmizely dětičky potají v houštině,
marně však pátrali po sladké malině.
Za chvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,
potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
tu Mařce se zjevila Morgána Fata.
Mařenka:
Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,
město zřím veliké, je celé z perníku.
Jeník:
Asi máš vidění v neblahé předtuše,
dyť jsi jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.
Vypravěč:
Hrabali dětičky, kde se to šiklo,
najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhly k bílému puntíku,
Spatřily panelák, byl celý z perníku.
Vylezly na žebřík a plný spěchu,
jaly se pojídat slaďoučkou střechu.
Ježibaba:
Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?
Jeník:
Hú, to jsem jen já - vánek.
Ježibaba:
Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků?
Vypravěč:
A babice, která kdys bývala kráskou,
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.
Ježibaba:
Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu.
Láskou snad uhořím, Love you! Je t'aime![že tén]
Jeník:
Na to ti neskočím, copak sem kretén?
Ježibaba:
Tak buďte proklatí ty i ta děva,
kéž vám můj perníček potrhá střeva!
...........

Kam dál